Vesničkou se neslo překrásné ticho, na zem se snášely vločky sněhu a vůbec všechno mělo ten překrásný nádech blížících se Vánoc. Milovala ten pocit, ten pocit, který se teď vznášel okolo ní, takže zapomněla, že ještě před chvílí byla k smrti naštvaná.
Zamířila do nejbližšího obchodu, když v tom za ní někdo zakřičel její jméno. Prudce se zastavila a udiveně se otočila.
Zasněženou cestičkou vesnice k ní rychlím krokem mířil Draco Malfoy. Plavé vlasy měl tentokrát schované pod čepicí barev své koleje a jakmile přišel blíž, Nika si všimla, jak jeho šedé oči šťastně září.
"Ahoj, co ty tu? A jakto, že jdeš sám? Kde máš Parvati?" vyptávala se hned a na tváři se jí objevil úsměv.
"Parvati? Ta mi je ukradená, mám tebe." usmál se Draco, sklonil se k ní a jemně ji políbil. "Mohu vás doprovázet při vaší prohlídce, překrásná slečno?" řekl vlídným hlasem a nabídl jí rámě.
Nika se krátce zasmála. "Jistě, pane." řekla a zavěsila se na něj.
Společně procházeli Prasinky a užívali si zimní nálady. Oba vypadali velmi šťastně, což taky byli.
Nika Draca milovala, jen se trochu bála, co bude následovat. Lenka jí pokoj nedá a George a Fred o ni také stály.
Nechtěla ztratit ani jednoho, což ji velmi tížilo.
"S kým půjdeš zítra na ten Samhain?" zeptala se po dlouhém tichu.
"Jo, děkuji, že si mi to připomněla!" vyhrkl Draco, pustil ji a vtoupl si před ní. "Nešla bys se mnou ty?"
Nika se rozzářila. "Moc ráda! Ale nemyslíš si, že by to vypadalo hloupě? Přece jen jsem pro všechny tvá sestra." řekla starostlivě.
"No a? Sourozenecká výpomoc. Řekneme, že nás nikdo nepozval, tak si děláme doprovod navzájem." všetecky se zazubil a Nika se zasmála.
"Musím uznat, velmi chytré." zase nasadila vlídný tón a zavěsila se na něj.
Opět se rozešli zimní krajinou. Dlouhou chvíli se zase nikdo nepromluvil. Nika se rozhlížela po ostatních studentech, kteří zvesela pobíhali po ulici, z jedonoho obchodu do druhého.
"Nechceš se zajít podívat na Chroptící Chýši?" vyrušil ji Draco.
"Eh, co?" zamumlala zmateně a otočila se k němu.
Draco se pouze zasmál. "Viděla jsi někdy Chroptící Chýši?"
Nika zavrtěla hlavou.
"To se musí napravit!" vyjekl Draco. "Půjdem se podívat?"
Nika se rozesmála. "Jak romantické!"
To už ji však Draco táhl na konec vesnice. Nika ho akorát poslušně, se smíchem, násladovala.
Došli na kraj planého lesa a Nika zavzpomínala, jak se v knihze dočetla, že se přesně na tom místě Draco pohádal s Ronem a Hermionou, nečež Harry, pod neviditelným pláštěm, po Dracovi a jeho kumpánech začal házet sněhové koule.
Nika se při té myšlence usmála a aniž by se podívala na dům, kvůli kterému přišli, pustila Draca, nabrala do dlaní sníh a hodila jej po Dracovi.
"Ty malá...!" zasmál se Draco a hned jí to oplatil.
Tichem se nesl jejich veselý smích. Nika po Dracovi házela jednu kouli za druhou a nevšímala si, jak ji ruce pálí zimou. Draco po ní nakonec skočil a povalil ji na zem. Smích utich a oba se zahleděli na čistě modré nebe.
Nika se posadila a konečně se zadívala na schátralý dům, jež se nazýval Chroptící Chytí. Opět si vzpomněla na Tichošlápka, Červíčka a Náměsíčníka, kteří se tam kdysi málem pozabíjeli.
"Myslíš, že se někdy vrátím? Jako domů, k tátovi a mámě." zamumlala, aniž by se na Draca podívala.
Ten už se taky posadil. "To záleží jen a jen na tobě, Niko."
Chytl ji za ruku a Nika se pousmála.
"Miuji tě, Draco."
"Já tebe."
V tu chvíli bylo oběma jedno, jestli je někdo uvidí. Draco se k ní sklonil a oba splynuli v něžný polibek. A právě v tu chvíli nad jejich hlavami rozkvetlo jmelí.
Páni, jdu to číst od začátku ! =D Zaspamuju ti blog komentama :DD