close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tajemství I.

27. ledna 2012 v 22:15 | Ronnie Lee |  To zvíře v něm
"...White se zaraženě otočil a pohlédl na mlčícího Blacka. Bylo až neuvěřitelné, jak můžou být bratři odlišní. Rose netrpělivě přešlapovala za Whitem, ruce založené na prsou a znuděný výraz jí tvořil vrásky. White mezi něma nervózně těkal pohledem. Bylo vidět, že neví, koho si má vybrat. To už, ale Rose nečekala, chytila ho za ruku a přitáhla si ho k sobě. Pojďme už, zlato. Usmála se na něj těma svýma svůdnýma, rudýma očima. Whiteovi se zrychlil dech, ale k Roseinýmu překvapení ji od sebe odstrčil. Jestli si mám vybrat mezi tebou a Blackem, zůstanu s ním! Zavrčel na ni a Rose s pootevřenými ústy couvla. Black na ně bez výrazu hleděl, snad kdyby uměl mluvit..."
Lucyin hlas se nesl pokojem jako dětský smích, který rušilo jen horoucné bubnování kapek na okno. Hromádka knížek, kterou si každý večer dala na noční stolek vedle své postele, byla teď položená na jedné z mnoha poliček v místnosti, kde se skoro ztrácela. V ten den jí bylo oficiálně patnáct let a proto se rozhodla, že s děckýma knihama skončí. A hned ten večer začala předčítat svoji první, patnáctiletou knihu s názvem Vlčí bratři. Byla to kniha plná dobrodružství bratrů svůdného Whitea a němého Blacka, kteří se umí proměnit ve vlky. Lucy ji dostala právě dnes a jako obvykle se rozhodla, že ji hned začne číst. Vášnivě milovala knihy plné fantazie a napětí.
"...V Roseiných očích se zračil vztek a nenávist. S výceněnýma tesáka začala couvat do temného ústraní, kde po chvíli zmizela. Black za ní vyjeveně hleděl. White tiše zaklel a otočil se k němu. Půjde po nás, jako lvice po žrádlu, konstatoval White a zamířil k domu..."
Lucy se zatočila hlava a vzápětí jí kniha vypadla z ruky a spadla z postele. Vjela si rukama do vlasů, sklopila hlavu a tiše zaklela. Slyšela, jak se kniha rozplácla na zemi. Zvedla unavené oči k hodinám na stěně. Náhle se jí zatmělo před nimi zatmělo, proto je opět zavřela. V hlavě jí stále dozníval její hlas vyprvávějící Whiteův a Blackův příběh. Musí zjistit, jak to s nimi dopadlo, jestli je Rose vypátrala.
Rukou sjela na zem a začala šmátrat po knize, která jí upadla. Proto taky byla překvapená, když ji nenašla. Otevřela oči a pohledem pátrala po zemi.
"Není to tvoje?" ozval se za ní nečekaný hlas a Lucy s jekotem spadla z postele.
"Co to? Kdo to?!" vřeštěla, když se snažila dostat na nohy.
Zarazila se, když zjistila, že před ní stojí White. Jeho sněhově bíle vlasy byli roztomile rozcuchané a černé panenky v zelené duhovce měl zúženy hrůzou. V ruce držel knihu Vlčí bratři a na tváři měl asi stejný výraz jako Lucy. Zastyděla se, když si uvědomila, že na sobě má jen krátkou košilku a kalhotky. Bože, byl tak sexy!
Vrávoravě vstala a nevěřícně na Whitea hleděla. Ten si ji potměšile změřil pohledem a ušklíbl se.
Trhla sebou. Právě v tu chvíli se otevřela její šatní skříň a vypadl z ní vyjevený Black. Černé vlasy měl plné prachu a hnědé oči měl vytřeštěné. White k němu okamžitě přiskočil a pomohl mu na nohy.
"Co to ksakru..?" zamumlala si pro sebe Lucy.
White bratrovi pomohl si oprášit kabát a poté se na ni zahleděl.
"Vysvětlíš nám, kde to kčertu jsme?" zavrčel na ni.
"Já...nevím, ale vím, kde nejste." začala zaskočeně Lucy. "V knize."
"Cože?" zamračil se.
Lucy cítila, jak se ji podlamují kolena a roztéká jako čokoláda, ale vzpamatovala se.
"Musíme pryč." konstatovala horlivě, chňapla po školním batohu a začala do něj házet ty nejpotřebnější věci.
"Vysvětlíš mi to?" zavrčel White.
"Ne! Budeš si muset počkat!" oplatila mu to stejnou mincí Lucy a hodila mu do náruče šedou mikynu. "Umíš řídit?"
White zaraženě zavrtěl hlavou a Lucy opět zaklela. Přehodila si přes rameno batoh a na papír naškrábala vzkaz. Poté otevřela okno a klekla is na parapet.
"Skočíme." konstatovala.
White se k ní hned přihrnul a shlédl dolů.
"Zbláznila ses?!" vyjekl.
"Šššš!" Dala si prst před rty a výhružně na něj vyvalila oči, ať je sticha.
Pro Lucy to nebyl žádný problém, ty dvě patra, které ji léta dělili od svobody, skákala snad běžně. Podivilo ji, že má White strach, protože vlci jí připadali vždy hbití a odolní a třímetrový seskok by pro ně měla být hračka.
Mezitím, co usilovně přemýšlela a nadávala si, co to vlastně dělá (kupodivu jí od uší nestoupala pára), se k nim Black pomalu došoural.
"Fajn, jdeme!" zavelela po chvíli ticha Lucy a seskočila dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama