Ještě když zabouchávala dveře od auta, v hlavě jí zněl její klidný hlas vyprávějíc příběh dvou úžasných bratrů. Zdálo se jí to nemožné, ale bylo to skutečné. Vytřeštěnýma očima se zahleděla na Whitea, který si právě sedal vedle ní. Nemohl být skutečný. Možná, že usnula. Že teď leží ve své posteli a tohle je jen pouho pouhý sen. Ale ani štípnutí nezabralo.
Slyšela, jak si za ní Black zapíná bezpečnostní pás a dostala strach. Strach, co bude dál. Vrátí se vůbec někdy?
Zvedla oči k domu. Ani jedno okno nesvítilo, byl zahalen černou tmou a jeho rysy osvětloval jen svit měsíce. White jí položil ruku na rameno. Otočila se.
"Jedeme?"
Dech se jí zrychlil, když to vyslovil.
"Jedeme." přikývla a otočila klíčkem.
Motor okamžitě naskočil. Když byla menší, bratranec ji učil řídit na jedné počítačové hře, ale za volantem oficiálně nikdy neseděla. Snad to bylo jediné štěstí.
"Fajn." vydechla a lehce dupla na plyn.
Rozjeli se po příjezdové cestě a vyjeli bránou na opuštěnou silnici u lesa. Lucy se pousmála, šlo jí to celkem dobře.
"Takže.." začal White nervózně.
"Vyčetla jsem vás." vysvětlila Lucy a zapla radio.
Na tváři se jí rozlil úsměv, když jí do uší pronikly Liamovi slova v písni One Thing.
White pozvedl obočí. "Vyčetla?"
"Ano, četla jsem o tom v Inkoustovém srdci."
"V čem že?"
"V Inkoustovém srdci." zopakovala Lucy. "To je kniha o Meggii a Moovi a Mo umí vyčíst postavy z knih."
"Aha." vydechl White. "Takže ty jsi něco jako ten Mo?"
Přikývla. "Mám stejnou schopnost."
Bylo vidět, že nic z toho nechápe, i když se snaží sebevíc. Lucy bylo jeho a Blacka líto.
Mlčky se na něj zahleděla.
"Dostanu vás zpátky." zašeptala soucitně.
"A proč si to neudělala už před tím? Proč jsme museli odjet?" zavrčel nečekaně White a Lucy s autem smykla.
"Nejen, že nevím jak, ale zapomněl jsi, co říkala Rose?" bránila se vztekle.
"Vždyť ona je v knize!"
"Není! Vyčetla jsem vás tři! Je jen otázka času, kdy se ukáže!"
White na ní vyděšeně hleděl, pak obrátil svůj zrak na cestu před nimi.
"Kam jedem?"
"Nevím."
"Ty to nevíš?!" vyjekl opět White.
"Nekřič na mě! Co jsem podle tebe měla dělat?"
"Poslat nás zpátky!" odpověděl příkře.
Lucy si byla jistá, že tím jejich konverzace hasne. Co mu měla říct? Ale měl pravdu. Bylo to pošetilé, takhle vypadnout z domova. Strachem sevřela volant.
"Kousek od tud máme moderní chatu." dostala se sebe.
"Fajn, a jak se do ní chceš dostat?"
"Táta nechává klíčky v palubní desce."
Black za nimi byl sticha jako puťka, což Lucy vyhovovalo. Kdyby totiž uměl mluvit, pravděpodobně by na ni také křičel. On však nezaujatě hleděl z okna ven a jejich hovoru si nevšímal.
A nebo nechtěl si všímat.