close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sen, nebo skutečnost 23.část

13. listopadu 2011 v 19:16 | Ronnie Lee |  Sen, nebo skutečnost
Vešla do společensky a rozhlédla se kolem. Fred s Georgem tam nebyli, neboť ji včera zpravovali o tom, že dnes budou po škole opět prodávat Záškolácké zákusky. Harry s Hermionou a Ronem mají taky něco za lubem, protože ti se také od snídaně neukázali.
Pohlédla na nástěnku visící vedle školního poháru, který minulý rok vyhráli a sjela ji pohledem. V očích se jí zablýsklo když spatřila velký nápis hlásající:

20.12. v 13:00 mohou studenti navštívit Prasinky!

Střelila pohledem po hodinách, které právě ukazovali čas 12:56. Nebylo divu, že ve spolčence nikdo nebyl.
Vyběhla nahoru do svého pokoje, chňapla po bundě a už si to mířila ke vstupní síni. Sice neměla s kým jít, ale její první setkání s nejznámější kouzelnickou vesničkou vůbec si nenechá ujít. S úsměvem na tváři podala školníkovi Filchovi povolenku od Luciuse, kterou dostala již u nich v sídle a vesele se prodrala skupinkou studentů, kteří jí stáli v cestě k její vysněné vesničce.
Trhla sebou, když ucítila, jak jí na nos dopadá něco studeného. Zvedla hlavu k obloze a oněměla úžasem. Z nebe se k zemi pomalu snášeli první letošní vločky sněhu. Bylo to kouzelné.
Nika se rozhlédla. Všichni ostatní studenti také sledovali modré nebe, ze kterého sněžilo.
Odtrhla pohled od ostatních i od nebe a zamířila k vesničce. Při každém kroku si dávala záležet, aby jí pod botami pokaždé zanaříkala čerstvě nasněžená pokrývka sněhu.
"Ahoj Niko." Ozvalo se nečekaně vedle ní a Nika sebou trhla.
Vedle ní srovnávala krok Lenka a podivně ji svými modrými kukadly sledovala.
"Ahoj." Prohodila nezaujatě.
"Přemýšlela jsi o tom?"
"O čem?"
"O tom, co jsem ti říkala v knihovně."
"Ehm, jo." Zalhala.
Vůbec si na to od té doby nevzpomněla.
"A?"
"Nic."
"Hmm…"
Nika překvapeně zamžikala.
"Tebe to asi moc nezajímá, co?"
"Ale ano, zajímá." Pokývala Lenka. "Jen mám jiný způsob vyjadřování svých citů jak ostatní."
"Jo, to vidím." Pokusila se o úsměv.
Nika zavřela oči a vydechla. Nečekala, že do Prasinek půjde s Lenkou Střelenkou, nejpozoruhodnějším člověkem na škole.
"Jakože jdeš do Prasinek sama?"
"Už nejdu sama, jdu s tebou."
"Ale kdybych nepřišla, šla bys sama."
"Jo, na tom něco bude."
Tahle konverzace ji začínala pěkně štvát. Lenka byla celá nějaká ….divná. Ale nebylo se čemu divit, byla taky vyhlášený školní podivín.
"Odpovíš mi?" ozvala se po chvíli Lenka.
"Co?!" zamžikala překvapeně Nika, která se nechala unést myšlenkami.
"Jakože jsi šla sama?"
Lenka vypadala stále klidně a Niku to začínalo pěkně děsit.
"Nevím." Pokrčila rameny. "Nikdo se mě nezeptal."
"Zvláštní."
"Co je zvláštní?"
"No, že se tě nikdo nezeptal."
"Proč?"
Lenka pokrčila rameny. "Jsi hodně oblíbená."
"Já?" podivila se Nika.
"Nedělej překvapenou." Zavrtěla hlavou Lenka.
Nika se zamračila. "Já jsme překvapená."
"Tahle konverzace mě začíná nudit." Povzdychla si nezaujatě Lenka.
"A mě pěkně štvát." Zasyčela tiše Nika a když se na ni Lenka tázavě podívala, mile se usmála.
"Jsi v pořádku? Máš strašně nepřirozený úsměv."
"Né, fakt?"
Nikou začal bloumat vražedný vztek.
"Opravdu musíš jít se mnou?" zaškemrala, když došli na kraj vesničky.
Lenka pokrčila rameny a Nika si povzdechla.
"Tak ahoj, ráda jsem tě viděla." Usmála se sladce Nika, rychlím krokem zamířila pryč a Lenku za sebou nechala bez povšimnutí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama