close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sen, nebo skutečnost 22.část

12. listopadu 2011 v 19:36 | Ronnie Lee |  Sen, nebo skutečnost
"Niko, hlavně nezapomeň na tu sázku, co jsme se domluvili!" upozornil ji Fred, když scházeli po schodech do velké síně na snídani.
"No jo." Usmála se Nika.
Vsadila se s Fredem, že celý den svátku všech svatých bude všem odpovídat pravý opak. Ten den právě nastal. Ani nevěděla, proč s tím souhlasila, možná jen proto, aby zažila něco, co každý den zažít nemůže. A přijala to Také v odmění, že to bude zábava.
"Ahoj!" pozdravili trojici Potterovských kamarádů sedící u nehelvítského stolu a přisedli si. "O čem je řeč?"
"Ron mě přesvědčuje, že Puddlemerští spojenci jsou lepší než Kudleyští kanonýři, což je úplná blbost!" vysvětlil Harry.
"Není!" protestoval Ron.
"Hermiono, tak řekni něco!" bránil se Harry.
Hermiona jen pokrčila rameny.
"Niko?" otočil se k Nice.
"No, já si myslím, že…" otočila se na Freda, který se na ni vševědoucky křenil. "Puddlemerší jsou lepší." Zalhala.
"No to snad ne!" vyjekl Harry a Ron propukl v hlasitý jásot.
"Promiň, Harry." Omluvila se Nika.
Nebyla to zas tak velká zábava, jak si myslela. Střelila pohled po smějícím se Fredovi.
"Ještě ty začínej!" ohradil se na njě Harry.
"Neboj, Harry, Kudleyští jsou lepší." Zazubil se Fred.
Geroge se také smál, ale radši nic neřekl. Nika už se tím více nezabývala a napila se svého kakaa. Chtěla si po snídani zajít opět do knihovny. Byli sice prázdniny, ale hned v pondělí měli dvouhodinovku s Snapeem, takže si musela zjistit domácí úkol.
Vstala od stolu a zamířila pryč.
"Kam jdeš?" podivil se Fred.
"Do knihovny. Sama." Usmála se suše Nika.
Tenhle den chtěla strávit sama. Když šla kolem nástěnky, všimla si, že jsou tma informace o zítřejším Samhainském plese. Samhain sice už byl před dvěma dny, ale slavil se až teď. Studenti měli mít masky, které si po půlnoci měli sundat. Nice to připomínalo mudlovský maturitní ples s tím rozdílem, že účastníci neměli převleky a lá princezna a krásný princ, ale zombie a krvelačný upír. Nika ještě nevěděla za co půjde. Napadl ji upír, ale také Ufňukaná Uršula by nebyla špatná a byla by rozhodně originální.
Vešla do knihovny a začala hledat určitou knihu. Nikde ji nenašla a tak Nika uznala, že is ji už asi někdo na ten úkol vypůjčil. Nejspíš Herminoa, pomyslela si. Raději se ještě zeptala knihovnice, ta ji však také nenašla.
A tak si Nika zašla do pokoje pro psací blok. Zabořila se do jednoho z křesel u stolků a začala kreslit. Nejdřív hlavu, krátké vlasy, hubené tělo a těsné oblečení. Oči postavičce udělala velké, barvu si vybrala šedou, protože jinou ani po ruce neměla. Zahleděla se na svůj výtvor a snažila se určit, koho jí to připomíná. Přimhouřila oči a tužku si zamyšleně strčila mezi zuby.
"Nevěděla jsem, že jsi do něj zamilovaná." Ozval se za ní dívčí hlas.
Nika se otočila. Svými velkými, vodově modrými kukadly na ni zasněně hleděla Lenka Láskorádová. Nika zamrkala.
"Ahoj." Pozdravila ji.
S Lenkou se nikdy nebavila, ovšem beze všeho ji znala. Zazubila se při vzpomínce, že Lence říkají Střelenka.
"Posaď se!" pobídla ji a ukázala na volné místo na židli před sebou.
Lenka kývla a posadila se.
"Co máš na srdci?" usmála se.
"Tvého bratra."
Nika zamžikala. "Co je s Dracem?"
"Proč ho kreslíš?"
Pokrčila rameny. "Kreslila jsem, co mě napadlo."
"Tebe napadl Draco?"
"Já ne…Od kdy mu říkáš Draco?"
Tentokrát rameny pokrčila Lenka. "Od té doby, kdy si mě přestal všímat."
"Udělal ti něco?" zajímala jsme se.
Lenka zavrtěla hlavou.
"Co si o něm myslíš?"
"Prosím?"
"Co si o něm myslíš?" zopakovala klidně Lenka.
"No, já nevím. Je to můj bratr."
"Není to tvůj bratr."
"Co tím myslíš?" zarazila se. Že by něco věděla?
"Dranc není tvůj bratr. Je jedináček."
"Jak jsi na to přišla?"
"Prošla jsem celý rodokmen Malfoyů až po Blacky."
"Kde si našla…? Proč jsi to udělala?" začala jsme mírně panikařit.
Lenka opět pokrčila rameny. "Viděla jsem vás, jak jste se tady před pár dny muckali a já chtěla vědět, zač je toho loket."
"Cože jsi viděla?"
"Viděla jsme tě se s Dražme muckat.." upřesnila Lenka.
Nika jen mlčela. Co jí na tohle měla říct? S vyděšeným výrazem ji sledovala.
"Kdo jsi, Niko?" zeptala se Lenka.
"Já…" řekla Nika a snažila se vymyslet nějakou výmluvu, díky které by se dostala z téhle nepříjemné situace.
"Dobře, zeptám se jinak. Dranc je tvůj kluk?"
"Eh, co? Ano, teda ne. Nevím…"
Lenka přikývla. "ech si to projít hlavou. Času dost." Usmála se na mě svýma bledě modrýma očima a zamířila pryč.
Neotáčela jsem se za ní. Civěla jsem před sebe a snažila se urovnat si rychlí rozhovor, nebo spíš výslech. Proč ji to tolik zajímá? Má jí říct pravdu? A ještě k tomu zapomněla na tu sázku. Snad se o tom nikdo nedozví.
Sklouzla očima k postavičce namalovaném na bílém papíře jejího bloku. Vzala do ruky tužku a přimalovala k němu dívčinu. Pod ně napsala úhledným písmem malé:

Nika a Draco
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama