Týden uběhl jako voda a zase tu byl víkend. Celý týden vlastně nic moc nedělali, jenom menší seznamování s učivem a případně s novými profesory. S dvojčaty už se cítila mnohem lépe, když věděli její tajemství a oni se také podle toho chovali. Ale úšklebky a urážky na Malfoyovu adresu si odpustit nemohli.
S Dracem se teď moc nestýkala, začátek roku byl velmi náročný. Měla ale hodně dobré známky, kouzelnický svět ji hodně fascinoval a proto se do něj vžila úplně perfektně. Bavilo jí se učit z hodiny na hodinu. Bylo to pro ni něco nového, neobjeveného, zázračného.
Zrovna mířila s dvojčaty do Nebelvírské věže, když Nika pocítila nutkání být sama. Proto se omluvila a oddělila se od dvou smíšků, kteří ji to neradi schválili. Stejně také potřebovali být chvíli sami na své Kouzelnické kejkle.
Vešla do knihovny. Ta se už vyprazdňovala, protože byl pátek večer a všichni se těšili na víkend bez učení. Kupodivu tam Nika nenašla sedět ani Hermionu. Jen pokrčila rameny a sedla si do jednoho z křesel mezi regály. Rozhlédla se a přemýšlela, co by tak v knihovně mohla dělat. Nakonec se rozhodla, že na úkoly se prozatím vykašle a porozhlédne se po nějaké knížce. Vůbec ji žádné téma knihy, které by ji zajímalo, nenapadalo.
Když v tom si všimla, že na stolku nedaleko od jejího křesla leží opuštěná kniha. Rozhlédla se, jestli po okolí není žádný student, komu by mohla patřit a když nikoho nenašla, vzala si ji do rukou a sedla si zpátky do křesla.
Tajemství a pomluvy čistokrevného původu, hlásal nadpis. Nika si vzpomněla na Draca. To by ji mohlo zajímat, vědět různé zajímavosti. Poté by lépe do rodiny Malfoyovích zapadla.
Otevřela na první stránku a začetla se do obsahu. Po chvíli se však přistihla, že čtený obsah vůbec nevnímá. Znovu si přečetla první odstavec, ale vůbec jí to nelezlo do hlavy. Znovu si ho přečetla, znovu a znovu…
Venku už se začalo stmívat. Nika zatím byla na třetí stránce a to si z toho jen něco matně pamatovala.
Najednou jí někdo svým tělem zastínil knihu.
"Tajemství a pomluvy čistokrevného původu." řekl nad ní neznámí ledabyle a Nika zvedla hlavu.
Nad ní se k jejímu očekávání skláněl Draco Malfoy.
Nika radostně vyskočila z křesla a vrhla se mu do náruče. Draco se zasmál a objal ji kolem pasu.
"Chyběls mi." šeptla mu Nika do ucha.
"Ty mně ne." ušklíbl se Draco a Nika se zamračila. "Samozřejmě, že si mi chyběla!" vyjekl překvapením, že věřila jeho vtipu.
Nika se k němu přitiskla a spokojeně zamručela.
"Proboha Niko, snad nejsi vlhká!" vyjekl pobaveně Malfoy.
Nika se jen beze slova usmála a zavřela oči.
"A co, seš vlhká?" zeptal se zaujatě Draco.
"Opravdu myslíš, že ti na tohle odpovím?" ušklíbla se.
"Opravdu myslíš, že ti na tohle odpovím?" ušklíbla se.
"Už jsi odpověděla." šeptl jí do ucha.
Ksakru! Ten kluk opravdu ví vše. Nika si jen stačila povzdechnout a ještě pevněji ho objala. Strašně se jí po něm stýskalo. Po jeho dotycích, vůni, hlasu, úsměvu….po všem.
"Záchodky jsou za rohem, jestli po tom tolik toužíš." zašklebil se Malfoy.
"Draco!" vyjekla Nika pobouřeně a při tom pobaveně a pohlédla mu do očí.
Draco se k ní s úsměvem naklonil a Nice se zrychlil dech. Cítila, jak z něho sála horko. Byla nervózní. Jemně přitiskl své rty k jejím a splynuli v dlouho očekávaný polibek.
Draco se k ní s úsměvem naklonil a Nice se zrychlil dech. Cítila, jak z něho sála horko. Byla nervózní. Jemně přitiskl své rty k jejím a splynuli v dlouho očekávaný polibek.
"Ehm, ehm." odkašlal si kdosi.
Oba dva se od sebe překvapeně odtáhli a pohlédli na jejich rušitele.
Parvati Patiová.
Parvati Patiová.
"Děje se něco, Parvati?" nadzvedl Draco obočí a stále držel Niku kolem pasu.
"Já myslela, že s mudlovskýma šmejdkama se nelíbáš!" řekla klidně Parvati.
"Jak si ji to nazvala?!" vystartoval Draco. "Ona je z čistokrevné kouzelnické rodiny!"
"Jak si ji to nazvala?!" vystartoval Draco. "Ona je z čistokrevné kouzelnické rodiny!"
Nika ho rychle chytla za ruku, aby po ní zlostí neskočil.
"Je z Nebelvíru!" nedala se Parvati.
"A co ti je do toho, co?!" křičel Draco.
"Draco…" zamumlala prosebně Nika. "Kašli na to, ona ti za to nestojí."
Parvati po ní vrhla zlostný pohled a pak se ušklíbla.
"Hodná holka." zamrkala sladce a zamířila pryč.
"Jak si tohle může vůbec dovolit?" nevěřil Draco.
Nika si ho místo odpovědi opět přitáhla k sobě a políbila ho.
"Jsou ty záchodky moc daleko?" zeptala se toužebně.
Draco se zářivě usmál, chytl ji za ruku a už zamířili z knihovny ven. Za rohem už to Draco nevydržel a cestou už si rozvazoval kravatu. Nika se jen usmála a následovala ho.
Jakmile vešli na dívčí záchodky, Draco ji přitiskl ke zdi a vášnivě ji začal líbat.
Jak moc jí tohle chybělo!
"Draco…?"
"Ano?"
"Miluji tě!"
Ááh, sakra to je tak povedený ! :D