Nika naštvaně obešla Georgie a vylezla na postel. Sedla si rozkročmo na Fredovu hruď a sledovala, jak se na ni dívá. Jeho pohled naznačoval něco mezi překvapením a spokojeností.
"Ty mi to děláš naschvál!" okřik ji Georgie a mnul si červenou tvář.
"Jo, dělám ti to naschvál." usmála se spokojeně Nika.
Vzala Fredovy ruce a dala mu je za hlavu. Pak se k němu naklonila. Její vlasy mu padaly do obličeje a Georgie trpěl. Fred nic neříkal. Jen ji zaujatě sledoval.
Nika otevřela ústa a už se ho vášnivě chystala políbit, když v tom ji Georgie chytl za pas a prudce ji od něj odtáhl.
"Tak to teda ne!" vřískl.
Nika se zasmála.
"Pusť mně Geogie! Do toho ti nic není!" křičela Nika a při tom se smála.
"Že mi do toho nic není?!" vyjekl Georgie a otočil si ji čelem k sobě. "Je to můj bratr! Řekni mi, co na něm vidíš?!"
"To co na tobě." zasmála se ironicky.
"A proč to teda neděláš mně?" podíval se na ni nechápavě.
"Nevím, prostě mně to baví." zvážněla Nika. "Promiň, neuvědomila jsem si to."
Nika ho objala.
"To nic, ale už mi to víckrát nedělej. Víš jak mně to ničí?"
Nika neodpověděla. Koutkem oka pohlédla na Freda, který seděl na posteli a zaujatě je sledoval. Nika se odtáhla od Georgie.
"Jdu spát." vysvětlila, když viděla jejich udivené pohledy.
Fred přikývl.
"Niko?" ozval se Georgie a Nika se otočila. "Přemýšlej o..hmm…ty víš o čem."
Nika kývla. "Budu."
Ráno vešla do společenské místnosti. Rozhlédla se. Nikdo tam nebyl kromě Georgie, který na ni čekal pod schody dívčích ložnicí. Na první pohled bylo jasné, že se dlouho chystal, aby mu to slušelo. Nika se usmála a sešla dolů. Georgie jí nabídl rámě.
"Ahoj." pozdravil galantně.
"Ahoj." špitla Nika a zavěsila se na něj.
"Jak ses vyspala?" zeptal se mezi cestou na snídani.
"Moc dobře ne, přemýšlela jsem o tom." zavrtěla hlavou Nika.
"A k čemu si došla?" zajímal se Georgie.
"Ani nevím, usnula jsem." usmála se na něj.
Nika si nevšímala zaujatých pohledů přihlížejících studentů. A to si vzpomněla na Draca. Pustila Georgie a vyhnula se jeho udivenému pohledu.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě.
"Ne, nic se neděje." prohodila Nika a sledovala okolní studenty.
"Jde o toho kluka?" nedal se Georgie.
"Jo." špitla Nika.
"Niko, kdo to je?" otočil se k ní.
"Georgie, já ti to nechci říct." řekla Nika úzkostlivě.
Georgie zklamaně přikývl.
"Ale mohla bys. Jsem tvůj nejlepší přítel." špitl potichu.
Nika si povzdechla. "Je to Malfoy." přiznala.
Georgie se na ni nevěřícně podíval.
"Kdybych nevěděl, že neumíš lhát, myslil bych si, že si děláš srandu."
Nika na to nic neříkala. Jen se sklopenou hlavou dál mířila na snídani.
"Ale..vždyť je to tvůj bratr!" nechápal Georgie.
"Georgie, není to můj bratr. Je to hodně složité." podívala se na něj uslzenýma očima.
"Nic nechápu." zavrtěl hlavou Georgie.
"Pak ti to vysvětlím, teď pojď na snídani." ukončila to Nika a vešla do velké síně.
U nebelvírského stolu už seděla trojice Potterových kamarádů a nechyběl ani Fred, který si mrzutosti obou přátel okamžitě všiml.
"Ahoj." pozdravila trojice Potterovích kamarádů.
"Ahoj." pokoušela se Nika nadhodit úsměv, ale moc se jí to nedařilo.
Sedla si vedle Freda a rychle se pustila do jídla, aby si ničeho nevšimli.
"Niko? Můžu s tebou mluvit?" zeptal se tiše Fred.
"Hmm…dobře." kývla Nika a s Fredem si stoupli do rohu Velké síně.
"Co se stalo?" zeptal se zaraženě.
"Co by se mnělo stát?" podivila se Nika, i když moc dobře věděla, o co jde.
"Nedělej hloupou Niko, tohle je vážný. Takhle mrzutého jsem Georgie v životě neviděl."
Nika mlčela a kousla se do rtu.
"Já jsem mu to pověděla." řekla nakonec.
"Co si mu pověděla?" zajímal se Fred.
"Kdo je ten kluk, s kterým chodím."
"A?"
"Je to Malfoy." špitla Nika.
Připadala si, jakoby tomu samému říkala to samé. Přece jen dvojčata vypadaly stejně a taky nechtěla, aby to jeden z nich věděl. Jednou jim to však říct musela.
"Ale není to tvůj…"
"Ne, není to můj bratr." skočila mu do řeči Nika, protože věděla, na co se zeptá.
"Ale jak to?" nevěřil Fred.
"Pak ti to vysvětlím." ukončila další nepříjemný rozhovor Nika a sedla si zpátky ke stolu.
"Tak povídej, dělej."
Dvojčata si ji odtáhly do kouta společenské místnosti, sedli si do křesel a čekaly na vysvětlení, které jím slíbila.
Nika nejdřív zavřela oči, potom se zhluboka nadechla a podrobně jim vyložila vše, co se stalo od doby, kdy se objevila na kraji lesa.
"Takže to ty si zařídila to, že se mi Hermiona líbila!" obviňoval ji okamžitě Fred.
"Ještě ty začínej." vykřikla Nika a položila si tvář do dlaní.
"Promiň." omluvil se Fred a pohladil ji po rameni.
"Nemáš to lehký." zavrtěl hlavou Georgie.
Nika na to neodpověděla.
"Půjdu spát." špitla nakonec.
"Dobře." přitakaly dvojčata.
"A…Niko?" řekl ještě Georgie, když už vstala k odchodu.
Nika se k němu otočila.
"Miluješ vůbec Malfoye?" otázal se opatrně Georgie.
"Dobrou." řekla Nika a zmizela za dveřmi dívčích ložnicí.