"Připravená?" zeptal se Lucius.
"Myslím, že ano." usmála se na něj Nika.
Pohlédla na cihlovitou zeď mezi nástupištěm číslo devět a deset. Vydechla, pořádně se chytla svého vozíku, který měla před sebou a prudce se rozběhla proti zdi. Nic se nestalo. Otevřela oči a zjistila, že stojí na nástupišti devět a tři čtvrtě. Nadšeně otevřela pusu do kořán a rozhlížela se kolem sebe. Spatřila rudou lokomotivu s číslem 5972. Byl to krásný pohled.
Za chvíli už procházela malou uličkou mezi kupé a hledala volné místo. Konečně jedno prázdné kupé našla. Usadila se a z okna sledovala hemžící se studenty, kteří se loučí se svou rodinou.
Kéž by tu byli i mé rodiče. pomyslela si.
V tom zmatku zahlédla i blonďatou hlavu, která se prodírala směrem ke schůdkům do vlaku.
Znuděně si položila hlavu na ruku a čekala, až se rozjedou. Zavřela oči a představovala si, že sedí v kupé s Potterovou partou. Ta představa se jí kupodivu zamlouvala. Měla chuť poznat Pottera. Toho slavného Harryho Pottera.
Vymrštila se z křesla a chtěla zamířit hledat toho chlapce, který zůstal naživu, když v tom do někoho vrazila a prudce spadla na zem. Už chtěla začít po někom metat nadávky, když v tom si všimla, že před ní stojí dvojčata Weasleyovi a za nimi Lee Jornard.
"Promiň, nechtěl jsem."omluvili se sborovně dvojčata.
"To nic." usmála se nadšeně a chytla se za hlavu.
"Chtěli jsme se zeptat, jestli si tu nemůžeme sednout."
"Jo, jistě, sedněte si." kývla hlavou Nika.
Všichni si sedli na svá místa. Vedle Niky seděl Fred a ta si vzpomněla na povídku, kterou o něm a Hermioně napsala. Ona přece píše osud, tak ji zajímalo, jak to dopadne, nebo dokonce už dopadlo.
"Někam si se chystala. Kam to bylo?" zeptal se George který si všiml, jak se Nika na Freda spokojeně kření.
"Áá, to nic."
"Jsi tu nová?" zeptal se Lee.
"Jo, měla bych nastoupit do pátého ročníku." kývla hlavou Nika.
"Chtěla jsi jít za Harrym Potterem, nemám pravdu?" vložil se do hovoru Fred.
"Jo, jak to víš?" zeptala se zaujatě Nika.
"Všichni, co jsou nový, ho chtěj vidět." vysvětlil Fred a zakousl se do jakési tyčinky.
"To chápu, ale já jsem jiný případ." usmála se Nika.
"Tak jakej? Povídej." řekl zaujatě George a naklonil se k ní.
"To je na dlouhé povídání." mávla rukou Nika.
"My máme dost času." řekl George. "Promiň, ještě jsme se nepředstavili. Já jsem George Weasley a tohle je můj bratr Fred. Jo a tohle je Lee."
"Ahoj." zamával na ni Lee.
Nika naprosto věděla kdo jsou, ale neodvážila se přiznat, aby si o ní nemysleli, že je třeba cvok.
"Já jsem Nika Malfoyová." představila se a pak jí došlo, že je v rodině Malfoyovích, které nebelvírští tak nesnášejí.
"Neznáš Draca Malfoye?" zeptal se zaujatě Fred s plnou pusou.
"Hmm…né, toho neznám." snažila se to napravit Nika.
"Tak ho brzo poznáš. To je takovej malej, nafoukanej šváb, chápeš? Hele, kluci, co kdybychom se šli s Malfoyem přivítat po Weasleyovsku, co vy na to?" zeptal se pobaveně George.
Kluci okamžitě přikývli.
"Jdeš s námi,Niko?" zeptal se Fred a všichni vstali.
Nika naprázdno polkla. Ale neměla na výběr. Pak by ji dosuzovali za to, že je Malfoyová.
"Jistě, že jdu." řekla samozřejmě a zamířili ven z kupé.
Procházeli malou uličkou až našli tu, ve které seděl Malofoy se svými kumpány a Parvati Patilovou.
"Nazdar Malfoyi." pozdravil George a opřel se o roh dveří do kupé.
"Co ty tu děláš, Weasley." zeptal se opovržlivě Draco a znechuceně se na něj podíval.
Nika se schovala za Leeho a Freda, aby jí neviděli.
"Ale, nebuď na nás zlý, sotva jsme se viděli." ušklíbl se Fred.
"Co tu chcete?" Draco se postavil.
"Jen jsme chtěli ukázat naší nové nebelvírčance, kdo je ten hňup Draco Malfoy." vysvětlil s potěšením George.
"O čem to tu mluvíte?"
Dvojčata se ušklíbla.
"O Nice." řekl Fred a strčil Niku do zad.
Ta postoupila o pár krůčků k Dracovi a nevinně se na něj podívala.
Na chvíli už se zase tvářil jako normální člověk, vzápětí měl zas na obličeji ten opovržlivý výraz.
"Mýlíš se, Weasley. Tahle půjde do Zmijozelu."
"Že si tím jsi tak jistý, Malfoy. Vůbec ji neznáš."
"Ona vám to neřekla?"
"Co nám měla říct." Zamračil se George.
"Je to moje sestra."
"Cože?" vyhrkli dvojčata zároveň.
"Co se děje?" zavolal Lee, který čekal na chodbičce, protože se do kupé už nevěšel.
Nika sklopila hlavu. Dvojčata pohlédla na Niku.
"Proč si nám to neřekla?" zeptal se nevěřícně Fred.
"To vás nemusí zajímat. Tak vypadněte, Nika tu s námi zůstane." přikázal jim Draco.
"To ani náhodou. Nika půjde s námi!" vykřikl George.
"Cože?" špitla nevěřícně Nika.
"Jo, chcem, abys šla s námi zpátky do našeho kupéčka." Vysvětlil George.
"Ty s nimi jseš v kupé?" otočil se Draco k Nice.
"Jo a půjdu s nimi. Teda jestli mě chcou." řekla Nika.
"To nemyslíš vážně." kroutil hlavou Draco.
"Promiň Draco." omluvila se.
Už to dál neprotahovala. Otočila se a vmáčkla se přes vyjevené dvojčata zpátky do chodbičky. Dvojčata se stačila ještě vítězně zašklebit a také odešla.
"Proč jsi nám to neřekla?" vyptával se Fred, když si sedli na svá místa.
"Bála jsem se, že mě nebudete brát." vysvětlila Nika.
"Ale prosím tě." usmál se Fred a dal jí ruku kolem ramen.
"Jenom mi pořád vrtá hlavou, že se Malfoy nikdy nezmínil, že má sestru." Zamyslel se George.
"Draco má sestru?!" vyhrkl Lee.
"Lee, zkus trochu vnímat, jo?" zasmál se Fred. "Náhodou, beztak půjdeš do Nebelvíru, na krvi nezáleží, ale na duši ano." otočil se zpřed k Nice.
Ta se na něj mile usmála, špitla "děkuju" a opřela se o něj. Po chvíli už o sobě ani nevěděla. Usnula. Nebyla unavená, ale přesto usnula. Měla krásný sen o tom, jak chodí s Harrym za ruku a muckají se v Prasinkách.
Probudila se, až když už byly skoro v bradavicích. Hlavu měla položenou na Fredově klíně a nohy měla skrčené na křesle vlaku. Lee a George hráli Řachavého Petra.
Rozespale si sedla a pohlédla na Freda.
"Dobré ráno." Usmál se na ni.
"Proboha Frede, proč jsi mně nevzbudil?"
"Když si spala, vypdala si tak roztomile. Plus, když jsi spala na mém klíně." usmál se ještě zářivěji.
"Hele, nechte si ten milostnej románek na někdy, kdy nebudeme poblíž, jo?" řekl podrážděně George a Lee přikývl.
Všichni se převlékli do školních uniforem a čekali, až vlak dorazí na nástupiště v Bradavicích. Jakmile vyšli, Nika zaslechla ten známí hlas, který si k sobě svolával prvňáky. Byl to Hagrid.
I v tom zmatku byl nádherně vidět, díky jeho velikosti.
Zamířili ke kočárům, které nikdo (jak se říká) už po staletí netáhl. Vlastně táhl, jak Nika věděla, ale viděl je jen ten, kdo viděl někoho "natáhnout bačkory", mezi které Nika nepatřila.
Spolu s Fredem, Georgem a Leem nastoupily do jednoho z kočárů a po chvíli se rozjeli.
"Víš co, až budeme v Bradavicích, osobně ti představím Harryho, co ty na to?" usmál se na ni George.
"Ne, toho jí představím já!" ukázal na sebe Fred a Nika se zasmála.
"Tak mi ho ukážete oba." udělala Nika kompromis.
"Ok." souhlasila dvojčata.