Z očí jí téměř okamžitě vytryskly slzy. Už dál nesnesla nátlak její rodiny. Přála si, aby všechno bylo zase O.K. Rodiče se rozváděli a jí nezbylo nic jiného, než tomu nečinně přihlížet rozmrzelosti obou milovaných osob. Schoulila se na posteli do klubíčka a po tvářích jí stékaly slzy.
Proč se to muselo stát zrovna nám?
Bylo to k nevydržení. Vzpomněla si, že když jí bylo sedm let, ptala se táty, co je to rozvod. A on jí odpověděl, že jim se to nikdy nestane.
Tati, proč si mi lhal? Lháři! Lháři!
Přes zástup slz v očích skoro nic neviděla, ale jí bylo jedno. Zavřela oči a přála si, aby to byl jen zlý sen. Aby se probudila a s nadšením objala své rodiče.
Chci, aby se vrátil čas.
Představila si, že stojí na kraji mostu a pod ní je hluboká voda, od které se odrážejí paprsky zapadajícího slunce. Už nechtěla poslouchat ty kecy, že všechno bude jako dřív.
Nic nebude jako dřív!
Zhluboka se nadechla a hleděla do slunce, které mizelo za kopečky. Vyrovnaně zavřela oči. Na tváři se jí objevil úsměv a se sluncem, které právě zmizelo za vrcholky hor, se pustila zábradlí. Pocítila volnost, jakou nikdy dřív. Měla pocit, že může létat. Ten pocit však dlouho netrval. Ucítila, jak dopadá na tmavou hladinu vody a vzápětí byla v ní.
Hluboko…a navždy.
Sbohem…!
Wow! Nádherné, skoro jsem brečela! Smrk, fňuk, chudák holka..