Tiše jsem se položila do trávy a zavřela oči. Cítila jsem, jak se mi na zádech rozplývají studené kapky ranní rosy, které dřímaly na lehkých stéblech trávy. Zhluboka se nadechnu a vnímám, jak se mi po těle rozlézá chladný pocit. Nebe je zatažené a na zem nedopadá jediný paprsek slunce, který by mě zahřál. Starosti hodím za hlavu a vytratí se i mysl.
Na čelo mi dopadne studená kapka blížícího se deště. Rozechvěle otevřu oči a sleduji, jak po šedém nebi plují husté mraky.
Neutíkám se schovat i když vím, co nastane. Nehybně sleduji a vyčkávám….Co? Nikdo neví.
Ozve se zahřmení a téměř okamžitě se na zem spustí hustý déšť. Lehké kapky mi dopadají na celé tělo. Jedna za druhou. Chvěji se zimou, ale přesto se neběžím schovat. Zůstávám a dál se nechávám stáhnout do víru deště, který se rychle mění v bouři.
Poslouchám, jak kapky bubnují do země, na které ležím. Jakoby se mi vyhýbali. Zdá se mi, že s deštěm splývám. Že jsem jednou lehkou kapkou, která se řítí k zemi. Jsem jednou z milion prolitých slz. Jedna drobounká kapka, která se roztříští na miliony slz, po dopadu na prochladlou zem.
Tělem mi projela studená vlna a na nos mi dopadla poslední kapka deště. Otevřela jsem oči zalité napršenou vodou a sleduji, jak se šedé nebe mění. Do očí mě udeří první paprsky slunce. Vždycky jsem chtěla vědět, jaký je ten pocit po dešti. Už vím…výjimečný.
Знать-бы что тут ещё написанно, то и прокоментировать можна, а так ...