"Dobré jitro." pozdravila Nika, když druhý den ráno vstoupila do kuchyně.
"Dobré jitro." řekli Lucius a Draco současně.
Nika si přisedla ke stolu a přitáhla si k sobě svůj máslový ležák. Pohlédla na Draca před sebou a čekala, že něco řekne, aby přerušil tuto nepříjemnou atmosféru. Ten se na ni také podíval, ale jen zartěl hlavou. Nika na něj vyvalila oči. Přála si, aby se to vyžehlilo, aby se to zase dalo do pořádku a mohla jet do Bradavic.
"Takže," začal Lucius, který si pravděpodobně všiml jejich počínání. "Draco, ty už s Grangerovou nechodíš?" otázal se a zvedl k němu hlavu.
"No, víš otče." protáhl Draco, "Dalo by se říct, že ne."
"Aha. A nechcete mi náhodou vysvětlit, co včera mělo znamenat to na Ministerstvu Kouzel?" zeptal se klidně.
"No..." Draco se podíval na Niku, jakoby doufal, že mu pomůže.
"Nemůžeme to vysvětlit." vložila se do hovoru rychle Nika.
"Hmm..." zabručel zamyšleně Lucius, "A co ode mně očekáváte."
"Aby si Niku pustil do Bradavic." řekl nečekaně Draco a oba dva se na něj podívali.
"Zajímavé." zamyslel se Lucius. "Začínám pochybovat o tom, že to byl skvělý plán, říct ti o těch povídkách a o všem ostatním."
"Ale vemte si, Luciusi, že kdyby jste mně opravdu nepovolal, Draco by pořád chodil s Hermionou."
"To máš teda pravdu." uznal Lucius a chytl se za bradu. "Musím si to ještě rozmyslet." řekl a s tím odešel z kuchyně.
Draco si povzdechl a pohlédl na Niku.
"Myslíš že to vyjde?"
Nika pokrčila rameny. "Nemám tušení."
"Začněte se chystat! Za chvíli se přemístíme znovu na Příčnou ulici!" zavolal na ně Lucius odněkud z druhého konce domu. Nika s Dracem se otočili ke dveřím, jako by čekali, že v nich uvidí přijít Luciuse nazpět. Pak se Nika znovu otočil k Dracovi.
"Kde je vlastně Narcisa?"
"Od včerejška se jen tak prochází po domě, uklízí a každému se vyhýbá."
"Myslíš, že za to můžu já?" otázala se trpce Nika.
"A jak prosímtě?" zasmál se Draco.
"No, zdá se mi, že od té doby, co jsem tu já, se chová jinak. Nějak divně."
"Niko, ty si tu před tím nebyla, takže nevíš, jak se chovala. Jo?" usmál se na ni.
"Jo, máš pravdu." souhlasila Nika a vstala. "Jdu se převléct."
"Proč? Vždyť vypadáš úžasně." mrkl na ni.
"Ale, neříkej." zasmála se a zamířila do svého pokoje.
Otevřela skříň a začala si vybírat z hromady hábitů. Tentokrát jí padl do oka jeden tmavě zelený.. Když se tak prohlížela v zrcadle, nápadně připomínala Ritu Holoubkovou, bývalou novinářkou Denního Věštce.
Po pár minutách už byly všichni nastoupeni v místnosti u krbu. Lucius bez otálení vykročil do krbu a jako vždy vykřikl "Příčná ulice" a zmizel jim z dohledu.
Draco využil toho, že tam jsou z Nikou sami, naklonil se k ní a políbil ji. Nika překvapeně vypískla a nechala Draca, aby ji obejmul kolem pasu. Začali se vášnivě líbat a nebralo to konce. Nika mu vjela rukama do blonďatých vlasů a rázem si uvědomila, že Lucius na druhém konci krbu je už určitě nervózní. Odtáhla se od Draca a zašeptala: "Už musíme jít."
Draco ji velmi nerad pustil. Usmál se, pohladil ji po tváři a napodobil Luciuse.
Nika pár vteřin civěla na místo, de jí Draco zmizel z dohledu. Pak nabrala hrst letaxu, vkročila do krbu zařvala "Příčná ulice" a byla ta, tam.
Zavřela oči a přála si, ať už dopadne na studenou zem Příčné ulice. To se jí brzo splnilo.
Jakmile ucítila pod nohama pevnou zem, otevřela oči a s úsměvem vyšla z krbu.
"Dokázala jsem to!" zajásala.
"Výborně." pochválil ji Lucius a poprvé za dobu, co ji viděl se Dracem líbat, se usmál.