"Jak už víte, před pár dny v ranních hodinách byla rodina Finnigalová zavražděna skupinou smrtijedů. Celé dny jsme pátrali po smrtijedech, kteří tento strašlivý zločin udělaly. Našli jsme zatím jméno jedné mladé smrtijedky, která se na vraždě podílela. Jmenuje se Morgana Subnýgerová." několik čarodějek a kouzelníků udiveně vydechlo, "Všichni, kdo o ní něco ví, včetně toho, kde se schovává, by se měli okamžitě ohlásit u vyšetřovací komise. Ministersto Kouzel varuje: Pokud tuhle dívku zahlédnete, okamžitě informujte Ministerstvo Kouzel. Mohla by být velmi nebezpečná."
Všeobecné vzdychání přihlížejících vystřídalo tiché šeptání. Nika se ani nepohnula. Neustále hloupě zírala na Popletala, který zamířil pryč.
"To snad ne. Já jsem ji znal." šeptl Draco rozmrzele.
"Ne...Ne, ne, ne!" vrtěla hlavou Nika.
Draco se k ní obrátil a po tváři mu stékaly slzy. Přitiskl si Niku k sobě a Nika se dala do pláče.
"Za t-to můžu já." vzlykala přidušeně.
Lucius, ani Draco nic neřekli. Draco ji k sobě více přitiskl a jemně ji políbil na hlavu. Nika ovinula svoje ruce kolem Dracova pasu a utřela si obličej od slz do jeho hrudi. Cítila se strašně, hrozně, příšerně. Měly ji odvést rovnou do Azkabanu.
"Ty za to nemůžeš. O Morganě jsi nenapsala jediné písmenko."
"T-to já jsem z-zabila rodinu F-finnigalovích."
"Napsala jsi to. To neznamená, že jsi to udělala." vysvětlil jí Draco.
"Vážně? Vážně si to myslíš?" zeptala se Nika a pohlédla mu do očí.
Měl je stejně šedé, jako jeho otec. Měl je krásné.
"Draco má pravdu Niko. Ty za to nemůžeš." řekl Lucius.
"D-dobře." usmála se Nika a utřela si slzy.
Draco ji láskyplně políbil na čelo. Začala pochybovat o tom, že je to bratská láska. To se jí ani trochu nezamlouvalo.
"Draco." šeptla a opřela si čelo o jeho hruď.
"Ano?"
"To nemůžem."
"Co nemůžem?" doširoka se usmál.
"Přestaň." chytla ho za límec košile.
"Co mám přestat?" zeptal se s úsměvem Draco.
Líbilo se mu, že je jí nablízku. Že se přilnula k jeho hrudi. Jak si utírá slzy do jeho košile a on ji může uklidňovat.
"Být okouzlující." vzhlédla k němu a usmála se.
"Proč?"
"Takže to nepopíráš?"
"Ne." přiznal se Draco.
"Nedělej to."
"Neodpověděla jsi mi. Proč bych to neměl dělat."
"Ty moc dobře víš, proč."
"Ne, to tedy nevím." odsekl šibalsky Draco a znovu ji políbil na čelo.
Nika zamručela a Draco se usmál ještě zářivěji.
"Nenuť mě, Draco."
"Do čeho tě nemám nutit?" zeptal se Draco.
Jeho otázky ji začaly pomalu, ale jistě štvát.
"Neholám se s tebou takhle dál bavit." odtáhla se od něj, otočila se k němu zády a dělala uraženou.
"Jak myslíš." vyhovil ji Draco a zamířil za Luciusem, který stál zase u jedné z výloh.
Nika se k němu překvapeně otočila a sledovala, jak odchází.
Tiše zaklela. Nepocítila úlevu, jak očekávala. Pocítila úzkost. Chtěla, aby se Draco vrátil.
Přece se do něj nezamilovala. Ne, to ne. Ksakru!
Už teď tu povídku žeru, a to jsem teprve u 7.dílu ! :DD