close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sen, nebo skutečnost 4.část

16. srpna 2011 v 12:36 | Ronny |  Sen, nebo skutečnost
Nika se probudila časně ráno. Nemohla už usnout, proto zírala do nebes nad sebou a přemýšlela o tom, jaké to bude na Příčné ulici.
Těšila se na svoji budoucí hůlku, na hábit, na školní věci, na svoje nové zvířátko a dokonce i na Draca. Na svého nového bratra. Vše je teď nové.
Na obzoru se už ukázaly paprsky slunce a po chvíli už za horama vykukovalo zlaté slunce.
Nika už vylezla z postele a přemýšlela, co si vezme na sebe. Otevřela skříň a kvému překvapení, byl plný hábitů, které Nice dokonale sedly. Vybrala si jeden černý se zlatými volánky.
Byl nádherný, jako všechny ostatní hábity, které tam našla. Vypadala úžasně, nádherně, no... prostě vypadala jako čarodějka. Usmála se sama na sebe do zrcadla a pak se podívala na z okna.
Ta záře ji na chvíli oslepila, ale pak si všimla, že slunce už vyšlo. Podle jejího mínění bylo asi kolem sedmé hodiny raní. Ještě chvíli se prohlížela v zrcadle a až si řekla, že se už může ukázat, vyšla ze svého pokoje.
Na chodbě nikdo nebyl. Bylo tam až podezřelé ticho. Sešla po schodech do vstupní síně a rozhlédla se. Tentokrát prošla druhými dveřmi, kde ještě nebyla.
Na proti ní stály obrovské, černé dveře. Najednou pocítila zvědavost a touhu zjistit, co je za nimi. Udělala dva kroky dopředu a zastavila kousek před dveřmi. Pohlédla na černou a lesklou kliku, na níž byl had s vyplazeným, jedovatým jazykem. Chvíli to zkoumala a pak se už odvážila natáhnout ruku na tu kozelnou kliku. Byl to zvláštní pocit, být blízko nečemu tak záhadnému. Zrychleně oddechovala a hlavou se jí hodilo tisíce myšlenek, včetně toho, co je asi za těmi dveřmi.
"CO TU DĚLÁŠ!"
Nika leknutím nadskočila, okamžitě ruku schovala za záda a podívala se na původce toho křiku. Byla to Narcisa Malfoyová. Nika tiše zaklela.
"Ehm... já jen."
"Ptala jsem se tě, co tu děláš. Nemáš tu co pohladávat."
Než stačila Nika cokoli říct na svou obhajobu, Narcisa ji přikázala, ať jde za ní. Nika okamžitě uposlechla. Šli chodbami, které Nika ještě neprozkoumala. Ten dům byl obrovský.
Narcisa si neustále něco mumlala. Nika z toho rozpoznala jen útržky, jako třeba "jak se jen opovažuje" nebo také "nevychovanec jeden".
Nika ji ani pořádně nevnímala, myslí byla stále u těch kouzelných dveří. Co se asi za nimi skrývá?
Musela od té myšlenky vzápětí upustit, protože vešli do kuchyně, v níž už u stolu seděli Lucius s Dracem.
"Hádej kde byla." vychrlila ze sebe nasupěně Narcisa.
"Opravdu?" Lucius nadzvedl obočí.
"Ty mi nevěříš?"
Narcisa přimhouřila oči. Teď připomínala svoji sestru Bellatrix.
"Hmm." zabručel Lucius "Samozřejmě, že věřím. No, je přece mladá a zvědavá."
"Mladá a zvědavá?" vyprskla Narcisa. "Já jsem to tušila a ty si mi nevěřil!"
"Uklidni se Narciso, nic se nestalo."
"Nic se nestalo?!" rozkřičela se.
"Ne, nic se nestalo. Přece je neotevřela, nebo snad ano?" zeptal se Lucius.
"Ne, to ne." uznala Narcisa, "Ale mohlo, kdybych se tam neobjevila."
"No vidíš, ty ses tam objevila, takže se nic neděje."
"Co když, co když tam už příště nebudu a ona to udělá."
"Myslím, že Nika se teď dostatečně poučila na to, aby to příště už neudělala."
"No dobře, ale jestli ji tam ještě jednou nachytám!"
"Samozřejmě, neboj se Cisi." otočil se k Nice. "Dobré ráno."
"Dobré ráno." pozdravila tiše Nika a posadila se.
Draco ji pozdravil milým úsměvem.
"Takže," začal Lucius, jako by se nic nestalo, "jak už víš, dnes se chystáme na Příčnou ulici."
"Jo." přitakala Nika.
"Vrátíme se až večer, tak se pořádně najes."
"Dobře."
Až teď si uvědomila, jaký má hlad. Pohlédla na snídani na stole před sebou a s chutí se do ní pustila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama