Nika se nejistě posadila do křesla a při tom nespouštěla oči z Malfoye. Ten si sedl naproti ní do obzvlášt hlubokého křesla, lokty si opřel o opěradla a prsty na rukou si elegantně propletl. Oči měl ocelově šedé a upřel je na Niku.
"Chtěl bych si promluvit. Mezi šesti očima."
Nika ho s nechápavým výrazem v obličeji pozorovala. Myslela, že si s ní chce promluvit osamotě. Rozhlédla se po ostatních členech Malfoyovi rodiny a čekala na jejich reakci. Draco byl zřejmě myslí úplně někde jinde, protože nepřítomně zíral do ohně v krbu. Narcisa se upřeně dívala na svého muže a nápadně se vyhýbala Nikynýmu pohledu. Domyslela si, že si o ní myslí, jaká je špína , když je z mudlovské rodiny a jak se vůbec Lucius opovažuje něco tam odporného přivést do jejího domu. Narcisu by chápala, protože věděla, jak by se sama zachovala být v její kůži, ale teď k ní pociťovala hluboký otpor. Nikyniny nosní dírky se opovržlivě roztáhly.
"Jestli sis chtěl promluvit i se mnou, proč-"
"Ne." přerušil ji Lucius, ale nepodíval se na ni. Oči mě stále upřené na Nice. ,,Tím třetím, myslím Draca."
"Co?" Draco sebou překvapeně škubl a zmateně se podíval na otce.
Lucius si povzdech, Nika otevřela pusu dokořád.
"Aha." odfrkla si Narcisa. ,,Jak jsem mohla být tak naivní, že?"
Zdálo se, že Narcisa má slzy na krájíčku, ale proudila v ní zlost a opovržlivost, teď už i vůči jejímu manželovi. Nika si všimla, že Narcisa zaťala prsty do opěradel křesla a přerývavě dýchá.
"Tak Cisi, byla bys tak laskavá a nechala nás tady o samotě?"
Narcisa se shluboka nadechla a vzápětí vystřelila z křesla. Ještě stačila vrhnout nenávystný pohled po Nice a chystala se k odchodu.
"Jak chceš."
Otočila se a s klapáním svích podpatků po mravorové podlaze odešla.
Malfoy se znovu otočil k Nice.
"Chtěl jsme s tebou mluvit...ehm...Draco tak posluchej!" štěkl po Dracovi, který znovu zíral do krbu.
"Ah, co? Jistě."
Lucius se odvrátil od Draca a pokračoval "No, prostě jsem si s tebou chtěl promluvit-"
"Počkej, neříkal jsi, že si chceš promluvit zároveň se mnou?" přerušil ho Draco.
"Draco!" štěkl po něm.
"Dobře, už mlčím."
Nika se ušklíbla. Nikdy by ji nenapadlo, že Draco umí odmlouvat svému otci.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit..ehm...o tvích povídkách o Drakovi a...ehm...té mudlovské šmejdce."
Draco okamžitě zareagoval a rázem stál na nohou.
"Takhle o ní mluvit nebudeš!" vykřikl a ukázal na něj prstem, kterým pomalu komíhal při každém svém slově. Teď to vypadalo, jako by Draco vysvětloval svému synovi, že na něj nesmí používat kledby, které se nepromíjí. "Do toho ti nic není!"
Úšklebek se rázem z Nikynýho obličeje vytratil. Lucius však vypadal stále klidně.
"Draco, uklidni a posaď se." řekl, jako by se vůbec nic nestalo. "Jde o to, že ty se k ní nehodíš. Je přece...z mudlovské rodiny."
"Já jsem také z mudlovské rodiny." vložila se do rozhovoru Nika.
"To ano, ale ty nechodíš s mím synem."
"Jo, to máte pravdu." usmála se.
Draco těkal pohledem mezi Nikou a svím otcem. Měl zrychlený dech, nakonec se ale uklidnil a posadil se zpátky do svého křesla.
"Jde o to, abys to přepsala. To Ty jim píšeš jejich osud."
"Co?! Přepsat to? To nepřipadá v úvahu!"
"Myslel jsem si, že to řekneš." povzdechl si Lucius. "Naštěstí tu máme ještě jednu možnost."
"Jakou?" zajímala se Nika.
"Nastoupíš do Bradavic a půjdeš proti osudu, který si sama napsala."