close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sen, nebo skutečnost 11.část

19. srpna 2011 v 13:00 | Ronny |  Sen, nebo skutečnost
Ollivander se sebral ze země a vyjeveně zíral na Niku, která rychle oddechovala. Nika na něj pohlédla. Byla v rozpacích. Ollivander pomalu ukázal na omráčeného Draca a Luciuse, ležící na zemi. Nika pochopila. Hůlkou na ně namířila a zamumlala: "Enervate!"
Oba dva se převalili a začali se sbírat ze země.
"Co se stalo?" zeptal se Lucius, opřel se o pult a těkal pohledem mezi vyjeveným Ollivanderem a Nikou.
Nika si zvedla hůlku k očím a začala si ji prohlížet. Byla dlouhá, celá stříbrná a pokryta zlatými ozdobami. I přes tyto zvláštní barvi bylo vydět, že je ze dřeva. Vzhlédla od hůlky a pohlédla na Ollivandera.
"Hlohové dřevo, blána z dračího srdce, dvanáct a půl palce. Velmi vzácná hůlka."
"Může mi někdo říct, o co tu jde?" zeptal se zmateně Lucius.
"Co by se mělo stát, pane Malfoy, vaše dcera si vybrala hůlku." usmál se Ollivander.
Draco se rozzářil a vrhl se na Niku. Obejmul ji tak silně, že Nika skoro nemohla dýchat. Chytla ho kolem krku a Draco ji na chvíli zvedl ze země.
"To je moje čarodějka!" zasmál se a Nika se k němu přidala.
Ollivander je zvesela pozoroval a spokojeně se usmíval.
Mezi tím, co Draco s Nikou radostně řádily, Lucius zaplatil a vyšli se na ulici. Rozradostnění zamířili k Madame Malkinové, která měla krámek hned naproti.

"Kolik ta hůlka vlastně stála?" zeptala se Nika mezitím, co jí a Dracovi měřila hábity Madame Malkinová.
"Osnáct galeonů a dva srpce." zamumlal jako by nic Lucius.
"Cože?" vyjekla Nika. "Tolik? To si nemůžu dovolit!"
"Omyl. Teď patříš do rodiny Malfoyovích, takže si to dovolit můžeš." opravil ji Lucius.
Nika se pousmála "No dobře."

Poté zamířily do Krucánků a Kaňourů a nakoupily potřebné knihy do páteho ročníku.
"Škoda, že už se neprodávají knihy od Lockharta." povzdechla si Nika, když si zabalovala Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro pátý ročník od Mirandy Jestřábové.
"Myslíš toho mamlasa?" zeptal se znechuceně Draco. "Prej, že leží u svatého Munga. Zase v tom má prsty Potter." zašklebil se.
"Já si nemyslím, že je Potter tak hrozný."
"To si děláš srandu?" vyjekl Draco a omylem roztrhl balící papír. Přešel k Nice, pohladil ji po tváři a opřel si čelo o její. "Přece nechceš, aby si o tobě všichni mysleli, že jsi cvok, jako on." vysvětlil jí starostlivě Draco.
"Ale on není cvok. Vždyť právě vy by jste měli vědět, že Pán Zla se opravdu vrátil." zašeptala.
Draco ji chytl za pas a přitáhl si ji k sobě.
"Je to složité."
"Složité?" zaptala se udiveně Nika. "Já moc dobře víc, o co tu jde."
Dala mu ruce na ramena a užívala si pocit bezpečý a štěstí, který v ní díky Dracovi přežíval.
Draco si povzdechl.
"Složité ohledně toho, že jsem smrtijed." vysvětlil tiše.
"Aha. To už chápu. Dvě strany, proti sobě bojující, že?
Mdle se pousmála, odtáhla se od Draca a začala si zabalovat Lektvary, pro pokročilé.

"Máme všechno?" zeptal se Lucius a podíval se na Dracův dopis z Bradavic. "Kotlíky už jsem koupil, to taky, pera taky..." zamumla "Dobře, myslím, že je to všechno, kromě jedné maličkosti.
"Jaké maličkosti?" zeptala se zvědavě Nika.
"No přece nepojedeš do Bradavic bez zvířete." usmál se na ni Lucius. "Zůstaňte tady, za chvíli jsem spátky." řekl jim a zařadil se do nakupujícího proudu čarodějek a kouzelníku.
Nika se s úsměvem otočila k Dracovi. Ten se také smál.
"Tak že tě pustí!" zajásal a políbil ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama