close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sen, nebo skutečnost 10.část

19. srpna 2011 v 12:58 | Ronny |  Sen, nebo skutečnost
Nika mu jeho úsměv radostně opětovala. Zařadily se do proudu čarodějek a kouzelníků a jen těžko se snažili držet s Luciusem krok.
"Kam půjdem jako první?" zeptala se zvědavě Nika.
"Já bych šel nejdřív k Ollivanderovi. Pak můžeme zajít k Madame Malkinové." řekl Lucius. "Vzal jsem Dracův dopis z Bradavic. Jsou na něm potřebné věci, které máme koupit. Tvůj by měl přijít někdy zítra ráno."
Nika se zářivě usmála. Už se nemohla dočkat, jakou hůlku dostane.
U Ollivandera nebyly doposud žádné změny. Jako vždy tam byly vysoké regály s malími krabičkami, v nichž byly hůky. Nika to celé sledovala s velkým obdivem a úctou.
Z poza jednoho regálu vyšel postarší muž s kulátými, zastaralými brýlemi posazené na křivém nose a Nika si domyslela, že je to nejspíš pan Ollivander. Nejdřív se podíval na Niku, poté na Luciuse.
"Zdravím pane Malfoy, čím vám posloužím." pozdravil s úctou.
"Chceme si u vás koupit hůlku."
"Jistě, jistě. A pro koho to bude tentokrát?"
"Pro Niku." Lucius svou holí, na jejíž hlavici byl střbrný had, šťouchl Niku do zad a ta udělala pár krůčku dopředu k pultu.
"Hmm..." zahučel Ollivander a zaujatě si Niku prohlížel. "Dobře, dobře. To bude ono."
Otočil se a vešel mezi regály. Po chvíli se vrátil s černým pouzdrem a z něj vytahoval tenkou, světle hnědou hůlku.
"Jilmové dřevo, vlas víly, třináct palců." zamumlal Ollivander a podal ho Nice.
Vzpoměla si, jak si Harry kdysi kupoval vlastní hůlku a rychle s ní švihla. Nic se nestalo.
"Ehm...pane Malfoy, víte jistě, že ta dívka je opravdu-"
"Samozřemě, že vím!" vyjel po něm rozezleně Lucius.
"No dobře, dobře." vzal si od Niky hůlku a zase zalezl za regál.
Tentokrát přinesl zelené pouzdro a v něm černou hůlku, na jejímž konci byla elegantní spirála.
"Zkus tuhle." podal ji Nice Ollivander. "Dubové dřevo, žíně testrála, jedenáct a půl palce. Velmi neobvyklá sloučenina."
Nika ji od něj nervózně vzala. Namířila na knihy o hůlkách, co měl Ollivander naskládané na jedné polici a nepatrně s hůlkou švihla. Z knih vylétly listy a rozlétly se po celé místnosti.
"Hmm...tuhle asi ne." zahučel Ollivander, vzal si od Niky hůlku a znovu zalezl za regály.
Teď už pochopila, jak se musel Harry cítil, když tu byl před pár lety kupovat si hůlku. Nikynina nervozita trochu opadla, když věděla, že něco s tou hůlkou udělala, pořád si ale nebyla jistá, jestli je opravdu čarodějka. Ollivander se znovu vrátil s tmavě červeným pouzdrem a vyndal z něj načervenalou hůlku, na níž byly dřevená vlákna, které tvořily malé pavučinky. Ollivander ji opatrně podal Nice.
"Třešňové dřevo, pero fénixe, deset a půl palce."
Nika s ní namířila na jednu rostlinu, která byla pravděpodobně Mandragora a rychle s ní švihla. Květináč se rostříštil na všechny strany a místností se rozlehl ohlušující řev. Nika si okamžitě připlácla ruky na uši a dřepla si. Rozhlédla se a zjistila, že Lucius s Dracem leží omráčení na zemi a Ollivander dřepí v koutě za pultem. Nika se otočila dokola a znenadání se rozběhla k jednomu stolu, na němž byla vystavená jakási hůlka. Rychle po ní chňapla, otočila se a namířila ji na Mandragoru.
"Reparo!" zakřičela a řev najednou utichl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama