Ocitnula se na pokraji lesa. Vůbec neměla tušení, jak se tam dostala. Ještě před chvílí byla ve svém pokoji a psala povídku pro její kamarádku Ronny. Stmívalo se a na les dopadal černý stín noci. Pozorně poslouchala šum listí, který se rozléhal všude kolem ní.
Zamyslela se. Možná to má něco společného s tou povídkou o Malfoyovi a Grangerové. Že by?
Pomalu, ale jistě se otočila. Údivem otevřela ústa. Před ní stála velká černá brána, která ohraničovala obrovský dům. Dům Malfoyovích. Jakoby ten dům vyrostl přímo ze země. Na rozlehlé zahradě byla fontánka. Z kamenných hadů, jež byly na fontánce, proudem stříkala voda do vzduchu a poté padala zpátky na hladinu. Voda byla průzračně čistá. Byl to krásný pohled.
Dveře domu se otevřely a ze schodů rychlím krokem scházel jakýsi muž. Nika se chtěla schovat, ale nemohla. Cítila, jak je přilepená k zemi. Muž se k ní rychle blížil. Nevěděla, kdo to je. Byl ještě příliš daleko na to, aby mu viděla do tváře. V ruce elegantně svíral černou hůl, na jejíž hlavici byl také had.
Nika znervózněla. Jakoby nemohla zdravě myslet. Stála před černou bránou domu a čekala, až k ní ten muž dojde. Jakoby ho už někde viděla. Zdál se jí tak povědomí. Čím byl neznámý blíž, tím víc se jí zdál povědomí. A tím víc byla také nervózní. Neměla strach. Což ji udivovalo. Vše se jí zdálo povědomé. Jako by to byl sen. Jakoby se to už někdy odehrálo.
Už byl jen pár metrů od Niky. Ten neznámí, byl Dracův otec, Lucius Malfoy.
"Tak pojď dál, nebudeš tu přece čekat na věky, že ne."
Usmál se. V tom okamžiku se brána, která je od sebe dělila otevřela. Nika ucítila, že se může znovu pohybovat. Už nebyla tolik nervózní. Jakoby si neuvědomovala, že je v sídle Pána Zla a jeho smrtijedů.
Pokročila pár kroků vpřed. Malfoy se otočil a zamířil zpět k domu. Nika ho následovala.
Jejich dům byl obrovský. Nezdál se však nějak moc útulný. Nebylo tam ani pořádné teplo. Z vchodové místnůstky vedly dvě obrovské dveře, lemované gotickými ozdobami, včetně dalšího stříbrného hada v horní části futer. Po Nikyně pravici vedli schody, pravděpodobně do pokojů.
Lucius vešel do jedněch dveří. V místnosti bylo tepleji, než v chodbě. Byl tu obrovský krb, v němž vesele poskakovaly plamínky ohně. U krbu stály čtyři starobylé křesla. Nika si všimla, že už nejsou s Luciusem sami. V křeslech již seděla Narcisa Malfoyová se synem Dracem. To třetí křeslo bylo pro Luciuse, to si domyslela, ale to čtvrté? Pohlédla na rodinku smrtijedů. Narcisa upřela svůj zrak na svého muže.
"Proč si ji sem dotáhl?"
"Stála před bránou."
"A proč si ji vzal dovnitř? Nemá tu co dělat."
"A to jsem ji tam měl nechat?"
"Jo." Odpověděla Narcisa skrz zaťaté zuby.
"Promiň drahá, ale už je tady. A mimochodem, potřebuji s ní o něčem povohořit."
Těkala jsem pohledem mezi Luciusem a Narcisou. Vzápětí jsem si všimla, že Draco je na tom stejně.
"Když nemáš další námitky, dovol, abych jí nabídl, aby se u nás posadila."
Narcisa byla velmi tvrdohlavá, ovšem tentokrát ustoupila a křečovitě kývla hlavou.
,,To jsem rád." Dopověděl a otočil se k Nike.
Ruku položil na jedno z křesel a gestem naznačil, ať se posadí.
Lucius se umí usmívat ?? :DD Né, je to parádní, mám co dohánět =D