Usmál se a mě došlo, že mě chce asi co nejvíce strapnit.
Přešel k učitelskému stolu, otočil se ke mě a řekl: ,,No tak se posaď Andreo, my čekáme."
Úplně jsem ztuhla. Nemohla jsem se ani hnout. Celá třída neznámých lidí se na mě dívala jak na magora. Cítila jsem, jak rudnu. Přesto jsem se odvážila, vešla do třídy, špitla ,,dobrý den" a sedla si co nejdál od našeho milého učitele.
Petr si mě konečně přestal všímat, otočil se k tabuli a začal na ni psát svoje jméno a představovat se třídě.
Sjela jsem zmučeně pod lavici. V tom se ke mě otočila dívka, která seděla přede mnou. Měla černé vlasy s melírem bílích pramínků. Na rtu měla pear sing a oblečení měla taky černo-bílé. Zaujalo mě její proužkované černo-bílé triko s dlouhými rukávy, neboť ve třídě bylo až vedro (možná to bylo proto, že jsem se červenala jako rajče).
,,Tam bych si nesedala." řekla a znovu se odvrátila
,,Kašlu na to, ať se stane, co chce, tenhle den už být horší ani nemůže."
Mýlila jsem se. V tu chvíli, kdy jsem dořekla poslední slovo, do třídy vrazila jakási blondýna v růžovém kabátku a sukni tak krátkou, že se mi až hnusila. A aby si nemyslela, že je málo sexi, vzala černé boty na jehlách!
,,Omlouvám se, můj řidič měl spoždění." pronesla sladce.
,,Omlouvám se, můj řidič měl spoždění." pronesla sladce.
Její hlas byl až nepřirozeně vysoký a zněl jako zpěv ptáčka, ovšem ošklivého ptáčka, protože se poté podívala na mně a její úsměv se z obličeje vytratil. Došlo mi, co tím ta dívka přede mnou myslela. Barbie zamířila svím modelingovým krokem ke mě a mě došlo, že má něco za problém.
,,Tady sedím já." pronesla.
,,Ale-" chtěla jsem se ubránit.
,,Tady sedím já!" zopakovala o něco hlasitěji.
Nejen, že nás sledovala už celá třída, musel se k nim přidal i Petr.
,,Děje se něco?" zeptal se starostlivě.
,,Ne pane učiteli." řekla opět sladce a usmála se na něj, až se mi chtělo zvracet.
,,Tak se posaďte slečno Moltonová."
Asi jí došlo, že nemá cenu se dohadovat. Ale jen tak toho nenechala. Sehla se ke mě (opovržlivě jsem se odtáhnula) se slovy: ,,Ještě jsem neskončila." a sedla si o lavici dál.
Čuměla jsem do blba a v hlavě mi běhal pan Zmatek. Jakoby mě někdo zasáhl matoucím kouzlem!
No výborně, jsem tu první den a už mám nepřítele. Pohlédla jsem na dívku přede mnou, protože jsem si všimla, že se na mně také dívá a koutek rtu jí tikal do úsměvu.
,,Co je!" řekla jsem zhnuseně.
,,Já jsem ti to říkala." řekla a prstem ukázala na nálepku, přilepenou na jedén straně lavice, na které stálo:
,,Co je!" řekla jsem zhnuseně.
,,Já jsem ti to říkala." řekla a prstem ukázala na nálepku, přilepenou na jedén straně lavice, na které stálo:
Rezervováno pro slečnu Moltonovou
Jakto, že jsme si toho nevšimla? Omluvně jsem pohlédla na dívku přede mnou.
,,Jmenuji se Katte Firemooonová." usmála se na mě. ,,Nemusíš se omlouvat, nevěděla si to."
,,Ouh, dobře. Já jsem Andrea, Andrea Rivenová."
Oddechla jsem si-právě zazvonilo.