close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pozdní příchod do hodiny

17. srpna 2011 v 21:23 | Lulánek :P |  Téma týdne
Kráčím rozkvetlou álejí. Cítím ten čerstvý vzduch a vůni okolních květin. Je velmi teplo a neukáže se ani sebemenší vánek, který by mě příjemně ochladil. Neslyším nic, než ticho. Sem tam se ozve nějaký ten ptáček sedící na stromě. Cítím hřejivý pocit na dlani a zjistím, že mě za ni někdo jemně vede. Usmívám se i přes to, že nevím, kdo to je. Chci se mu podívat do tváře a-
,,Andreo, vstávej!"
Probrala jsem se z toho překrásného snu a otevřela oči. Nade mnou se skláněla moje mamka a tahala mě za nohu z postele.
,,Andreo! Vstávej! Příjdeš pozdě do školy!"
Sakra! Byla jsem sice totálně rozespalá, ale hned jsem si uvědomila, co se děje, vystřelila z postele a bez ohledu na mamku jsem se rozběhla do koupelny. Hodila jsem na sebe oblečení, co mi přišlo pod ruku, švihla brašnu přes rameno a pelášila do kuchyně, kde už na mě mamka čekala se svačinou.
,,Na!" strčila mi do ruky sáček, v němž byla svačina ,,Val do školy."
Nuceně jsem se pousmála, protože jsem myslela, že tím povolím nepříjemnou atmosféru. Nepovedlo se.
,,Nezapomeň odpoledne vyzvednout Alexe!" zavolala za mnou ještě před tím, než jsem se ztratila z dohledu. Alex je můj mladší bratr, který ještě chodí na základní školu. Upřímně, jsem ráda, že jsem z ní už vypadla. Omlouvám se, že jsem se vám ještě nepředstavila. Jmenuji se Andrea Rivenová. Je mi právě patnáct let a to znamená, že začínám chodit na střední školu, v oboru herectví a zrovna tento den jsem musela zaspat.
Konečně, už jsem u školy. Z venku vypadá velká, tak uvidím, co bude uvnitř. Po schodech vyběhnu k obrovským dřevěným dveřím, vlítnu do nich jak splašená a okamžitě se rozhlížím kolem sebe. Z kapsy vytáhnu malý lísteček, na němž je napsaný můj nový rozvrh a učebny. Máme zrovna anglinu. Znova se rozhlédnu po chodbě. Bez myšlení se rozběhnu na jednu stranu.
,,Hledáš něco?" ozve se hlas za mnou.
Otočím se a zjistím, že na mě mluví pohledný a mladý kluk. Věříte na lásku na první pohled? Já jsem ji teď zažila. Vzhledem k tomu, že miluji kluky, co mají tmavě hnědé oči a vlasy zastřiřené na patku, jsem se naprosto zamilovala do neznámého, který má všechno, co chci. A ještě k tomu na mě promluvil!
,,Ehm...ahoj...hledám učebnu angliny, pomohl bys mi, prosím?" vykoktala jsem ze sebe nervózně a snažila se zachovat klid.
,,Jistě, právě tam teď jdu." usmál se na mě a společně jsme vyrazili k učebně angličtiny. ,,Já jsem Petr. Petr Látal. A ty?"
,,Andrea Rivenová. Jsem na této škole nová, takže se trochu nevyznám." usmála jsem se komicky.
,,Jistě. Takže, ty se chceš stát herečkou?" zeptal se mě.
,,Jo, je to můj sen už od čtyř let a jen tak se ho nevzdám. A co tu děláš ty?" usmála jsem se roztomile.
,,Já tu učím, angličtinu."
Zastavila jsem se. Mým tělem najednou projel obrovský šok. Myslela jsem, že dostanu infarkt. S otevřenou pusou jsem na něj hleděla.
,,C-cože?" vyhrkla jsem ze sebe, pořád jsem tomu ještě neuvěřila.
,,Hmm." zamračil se ironicky. ,,Pospěš si, jinak přijdeš pozdě na hodinu." zasmál se.
Najednou prudce zabočil k jedné učebně a já tušila, že je to učebna angličtiny.
Otevřel dveře a do rušné třídy vešel se slovy: ,,Omlouvám se, třído, musel jsem jedné nové studentce ukázat učebnu angličtiny."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama