Slunce už zapadalo. Na nebi se objevily narůžovělé mráčky, které věštily, že zítra bude nádherně teplo.
Kola uzamčeli a poté se odebrali celí zřícení a unavení do domu. Paní Wollisová rožhnula lampičku na stole a hned začala připavovat večeři.
,,To je dobré mami. Já si vezmu něco lehkého." zadržela matku Nymfadora.
,,Hmm." povzdechla si, jakoby jí to vadilo, že se její dcera pořádně nenají. ,,A co ty Seme?"
,,Já teď teké nebudu jest." odpověděl znuděně.
Poté se Sem vydal nahoru a Nymfadora ho následovala. K jejímu překvapení, ji boleli nohy. Moc toho ten den nenachodila, neboť většinu času strávila nad podivnou knihou. Nemohla ale popřít její cestu k radnici. To si totiž pořádně zaběhala. S každým schodem ji v nohách píchalo, jakoby je do nich bodala noži. Konečně došla do druhého patra,vešla do svého pokoje a Sema nechala na chodbě samotného. S rozevřenýma rukama do náruče padla unaveně na postel a zahleděla se do stropu. ,Konečně...zítra od tud vypadnu...u Morgany na vše zapomenu...doufám.' povzděchla šťastně. ,Ale co Sem? Nemohu ho tady nechat.' zamračila se.
Natočila hlavu směrem k oknu a zapřemýšlela nad tím, že si půjde zase sednout na parapet. K jejímu překvapení, na něm něco leželo. Překvapeně vztala a nevšímala si palčivé bolesti v nohou, která se s každým krokem stupňovala. Ani si nevšimla, že se usmívá. Přešla k parapetu a naklonila se nad tou zajímavou věcí. V pokoji už byla tma, takže bylo velmi těžké rozeznat, co je to vlastně za věc. Rožhnula lampičku na jejím psacím stole. Musela přimhouřit oči, neboť světlo bylo tak oslňující, že chvíli nic neviděla. Poté to spatřila. Ta zajímavá věc, která se náhle ukázala na jejím milovaném parapetě, byla ve skutečnosti kniha. Kniha, o kterou Nymfadora zakopla v knihovně. Na jejím hřbětě ležel zapečetěný dopis. Nymfadora jej dychtivě vzala a otevřela. Na nažloutlém pergamenu, byla úzkým písmem napsaná věta:
Tohle sis zapoměla.
Ať jí to poslal kdokoli (i když tušila, že to byla Lili), měl pravdu. Opravdu na tu knihu zapomněla.
,Jak jsem mohla zapomenout na něco tak důležitého?' podivila se nad vlastní sklerózou. Byla ale příliš unavená na to, aby na sebe byla naštvaná nebo aby si ještě něco přečetla.
Pohlédla na nebe, jakoby čekala, že tam uvidí Lilietu na koštěti. Lili neviděla, ale pozřela něco jiného. K domu Wollisovích se opět blížila sova. Jakmile přiletěla blíž, Nymfadora znovu pootevřela okno a vzala si dopis. Sova už ze zvyku vletěla do klece, kterou Nymfadora ještě nestačila uklidit. Zavřela okno a začala číst dopis:
Doris,
přijedeme pro tebe s rodiči zítra před oběděm.
Jsem ráda, že tě Samanta pustila.
Brzy se uvidíme.
Morgana
Dopis položila na stůl, zhasla lampičku a vyčerpáním padla na postel.
,,Doro?! Doro?!" zavolala paní Wollisová z kuchyně svou dceru.
,,Ano mami?" ozvala se z druhého patra v domě Nymfadora.
,,Kdy že pro tebe mají přijet?" otázala se a Nymfadoře hned došlo, že se ptá na rodinu Morgany.
,,Někdy před obědem."
,,Aha...jo...dobře." zahučela na konec.
Nymfadora si právě ve svém pokoji balila věci do svého starého kufru, který zdědila po své pratetičce Hortenzí. Dnes měla odjet na poslední týden prázdnin k Morganě. Po pravdě se tam velmi těšila, Morganiny rodiče byli velmi příjemní (přestože ji Morganina matka neustále podezřívavě sledovala), ale měla špatný pocit z toho, že tu nechá Sema samotného. Teda pokud nepočítá její matku Samantu, které (jak se zdálo) má plné zuby dokonce už i Sem. To její neustálé starání se o synovcovo blaho, lezlo oběma pěkně na nervy.
Nymfadora dobalila posledních pár věcí a kufr zavřela. Podle svého názoru si zbalila všechny potřebné věci, čímž měla na mysly Deník mladé čarodějky a Legendy- Wandorové a Elementové. Sice nevěděla úplně jistě svůj názor na to, jestli to mám Morganě říct, ale chtěla si ještě přečíst pár kapitol z té podivuhodné knihy. A co kdyby se v tom zvláštním deníku oběvilo něco nového? Popadla kufr s kabátkem a vyřítila se z pokoje rovnou dolů do kuchyně. Nymfadoře se zdálo, že místo osobních věcí si do kufru nabalila samé kamení. Položila jej ke dveřím a trochu znervózněná z jejího odjezdu si sedla ke stolu, na kterém už byly připravené dva talíře s vánočkou. Nymfadora se do ní s chutí pustila.
Paní Wollisová byla pravděpodobně zase na zahradě. Nymfadora se jí ani nedivila. Poslední dobou bylo venku nádherně a její matka byla zkušenou bylinkářkou. ,Mohla se tím živit' napadlo Nymfadoru. Paní Wollisová to měla jako koníček.
Znovu se zakousla do vánočky a uslyšela, že někdo schází ze schodů. Do místnosti vešel Sem, jako vždy s úsměvem a pozdravil: ,,Ahoj."
Paní Wollisová byla pravděpodobně zase na zahradě. Nymfadora se jí ani nedivila. Poslední dobou bylo venku nádherně a její matka byla zkušenou bylinkářkou. ,Mohla se tím živit' napadlo Nymfadoru. Paní Wollisová to měla jako koníček.
Znovu se zakousla do vánočky a uslyšela, že někdo schází ze schodů. Do místnosti vešel Sem, jako vždy s úsměvem a pozdravil: ,,Ahoj."
,,Ahoj."
Sem usedl ke stolu a pustil se do vánočky. Nymfadora váhala, jestli se má zeptat na tu obávanou otázku ohledně jejího odjezdu. Po chvíli zamyšleného rozhodování se Nymfadora odvážila: ,,Tobě nevadí...mno...že odjíždím?"
,,Proč by mělo? Počkej...tobě to matka neřekla?"
,,A co mi měla říct?" otázala se nechápavě Nymfadora.
,,Já pojedu s tebou. No...teda jestli ti to nebude vadit." otázal se opatrně a zvedl k Nymfadoře oči.
,,Proč by mě to mělo vadit? Jsem ráda že pojedeš také. Jenom bych o tom chtěla příště vědět."
,,Jo jasně....myslel jsem si..."
,,Co sis myslel? Přece mi ani neřekla že přijede můj bratranec, tak proč by mě měla informovat ohledně tohohle?" proudila v ní zlost a uvědomovala si, že si ji vybíjí na nevinné osobě. V jejím hlase začala hrát ironika.
,,Ehm...promiň." omluvil se sklíčeně.
Nymfadora se zhluboka nadechla, vztala a začala uklízet talíře. Pohlédla na hodiny na zdi. Za osm minut měl kostelní zvon ve Šternberku odbít pravé poledne.
,,Morgana s rodiči by tu měli být každou chvíli."
Otočila se a rázem sepou sekla. Těsně před ní stál totiž Sem.
,,Co to děláš?" zeptala se.
Neodpověděl, neboť ji objal. Nymfadora vicítila, že o ní má strach. Ale kvůli čemu! Chytla ho kolem krku a přitiskla se.
,,Nemusíš se bát." řekla přidušeně.
Snížil stisk a dal ji pusu na čelo.
,,Dori, mám tě rád. Moc rád. Nechci, aby se ti něco stalo."
,,Ale prosím-tě, Seme, co by se mi mohlo tak stát?" usmála se na něj.
,,Ale prosím-tě, Seme, co by se mi mohlo tak stát?" usmála se na něj.
,,No, já nevím, třeba..." zamyslel se, pořád ji držel kolem pasu. ,,Třeba, že se ti bude tolik stískat po Samantě, že zešílíš!" řekl ironicky a začal se histericky smát.
,,Jasně, úplně se uplášu k smrti!" do očí ji vhrkly slzy smíchu.
Vzápětí se však smát přestali a Sem Nymfadoru pustil-do kuchyně přišla Samanta.
,,Už přijeli Subnýgerovi." oznámila jim.
Nymfadora se vzápětí rozběhla na zahradu.
,,Jasně, úplně se uplášu k smrti!" do očí ji vhrkly slzy smíchu.
Vzápětí se však smát přestali a Sem Nymfadoru pustil-do kuchyně přišla Samanta.
,,Už přijeli Subnýgerovi." oznámila jim.
Nymfadora se vzápětí rozběhla na zahradu.