,,Dez je nezvěstná!?" vyhrkl Mace Fosfor, když mu příslušník newyourské policie zdělil, že jeho manželka Derres ,Dez' Fosforová zmizela. ,,To ale není možné!"
Dez byla jednou z newyorských policistů, kteří byly na oboru vyšetřování vražd.
Mace byl v koncích. Jeho rodiče se s ním nebavili od doby, co si vzal policistku a jeho kamarádi ho nechali na pokoji, co přestal brát kox. A teď se mu ztratí manželka. Jeho jediné potěšení, co v tomto šíleném světě pro něj žilo. Co má dělat? To se má zbláznit? Asi jo. Nevěděl co se to děje. Jakoby ani nebyl člověk. Ne...nemohl si přiznat, že je sám. ,Ona se najde' utěšoval se i když tušil, že je to marné. Neuvědomoval si, že stojí na chodníku u jedné policejní stanice celou dobu na něj mluví příslušník policie. Nevnímal ho. Nevnímal nic, co se kolem něj děje. Aniž by si to dálo uvědomoval, rozběhl se do jedné z postraních uliček Newyourku a policii za sebou nechal bez povšimnutí. V hlavě měl směs podivných přidušených zvuků. ,Ne,ne,ne!' opakloval si stále, nijak mu to však nepomohlo od pocitů prázdnosti, které se v něm vyvolali díky ztráty Dez.
Vešel do jedných pootevřených dveří ve slepé uličce. Bylo tam plno prachu a moc toho kvůli zástupu pavučin neviděl. To mu bylo jedno. V hlavě mu pořád přidušeně zněl ten Dezin proklatý smích. Vešel do další místnosti a vůbec nepřemýšlel nad tím, co dělá. Chtěl se prostě odříznout od okolního světa. Chtěl být sám.
Cítil zvláštní mokrý pocit, který se mu rozlil okolo nohou. Pohlédl na svoje boty a zjistil, že je má celé polité něčím lepkavě mokrým. Byla to krev. Všude po zemi byla rozlitá krev, která vedla do další místnosti. Postupoval dál a dál a nevnímal pocit strachu, který v něm vyvolali hororové příhody. Vešel do další místnosti, kam vedly stopy krve. Byla to koupelna. To poznal. Ve vaně bylo spousty krve a...a...ležela v ní tělo nějaké ženy. Maceovi se zrychlil dech. Otočilk se zády k té hrůze. To neměl dělat. Pohlédl na zrzadlo na němž bylo velkýmy krvavími písmeny napsaná slova: Příjdu si pro tebe. V umyvadlu pod zrzadlem ležela hlava, která patřika k tělu.
,,Můj bože." hlesl Mace. ,,Vždyť to je Dez!"
Znovu vzhlédl k zrzadlu a ztrácel se ve vlastních pocitech. To ho však už dlouho netrápilo. V zrcadle zahlédl Dezina vraha. Čekal tam na něj. On to věděl. Rukou s nožem se rozpřáhl.
,,Ne!" vykřikl Mace, bylo to však poslední, co za svůj krátký čas života udělal.
Píšeš moc dobře :)