SPOŽÚS
9. března 2011 v 7:21 | Nymfadora Wollisová | SPOŽÚSKomentáře
,,To je mi líto."řekla smutně Lenka a sklopila hlavu.,,Pojď dál."pobídla ho.
Alex vešel do malé předsíňky,vytáhl si z kapsy bílí kapesník a otřel si slzy u očí.
,,A ty jsi v pořádku?Neublížili ti?"vyptávala se hned.
,,Ne,nebyl jsem doma."přešli do obývacího pokoje,posadili se a Alex pokračoval.,,Byl jsem zrovna dole u rybníka,když jsem uslyšel výbuch.Honem jsem vyběhl nahoru a uviděl jsem smrtijedy jak drží mé rodiče.Vyslýchali je.Nevím,co potřebovali vědět,ale než jsem se nadál,na moji matku poslali smrtící kledbu.Můj otec vykřikl a snažil se utéct,ale přemístili se."dokončil své Alex a v jeho očích se oblevili lesklé slzy.
,,a není nějaká možnost,tedy že by tvůj otec ještě žil?" lenka dokončila větu. Alex ale vyhrkl:,,nechci se o tom bavit!"
Lenka měla pocit, že Alex to tak chce nechat, že ani nechce mít naději... Prostě jako by to takhle chtěl nechat, ale co stím Lenka má udělat? Zatím nic bude jen ověřovat fakta, která by k její verzi zpěla.
,,Tak tady je pokoj pro hosty.'' Lenka otevřela dveře a ukázala Alexovi malý, šedomodrý pokojíček v severní části domu.
,,A nebude to tvému otci vadit?'' Otázal se Alex, ale s nadějí v očích pohlížel na měkkou postel u dokořán otevřeného okna.
,,Neměj starost,'' Lenka mávla rukou, ,,otec se vydal s pár přáteli na lov muchlorohých chropotalů. Bude pryč celý měsíc. Pak se uvidí.'' Usmála se a pod záminkou uvaření čaje se odebrala do kuchyně, aby se Aley mohl přivítat se svým novým domovem.
Uvařila horký čaj a přichystala dva šálky, z nichž se kouřilo.
Ten svůj zvedla ke rtům a chtěla se napít, když do kuchyně sešel Alex.
Vzal si druhý hrnek.
"Díky za čaj i za přístřeší," usmál se na Lenku. Lence se při jeho úsměvu lehce podlomila kolena.
Zamaskovala to tím, že se jako opařila o horký čaj.
"Jsem v pořádku," ujistila Alexe, který se na ni starostlivě díval.
Posadili se a Alex k sobě přitáhl cukřenku. Vzal do ruky malou lžičku a začal si nabírat cukr, který sypal do čaje.
"Hodně sladíš." okomentovala to Lenka.
"Jo, divím se, že ještě nemám cukrovku." pousmál se.
"Na jak dlouho myslíš, že tu budeš? Oni mohou kamkoliv a nejsi plnoletý. Jestli po tobě určitě jdou, tak tě brzy najdou."
Pokrčil rameny. "Hledáček je sviňa." ulevil si. "Na konci prázdnin pojedeme zpátky do Bradavic, dál už se o mě starat nemusíš."
Lenka se pousmála, ale dál to nekomentovala. Pomalu usrkávali čaj a Lenka hleděla z okna.
Venku byl zamračený den.
Vlastně se k té náladě docela hodil.
Lenka se doma sama nebála, otec býval občas pryč a ona si na samotu zvykla.
V Bradavicích také bývala opuštěná, než se s ní spřátelil Harry a jeho kamarádi. Ale Lenka nepochybovala, že i oni si o ní myslí, že je zvláštní.
"Nad čím přemýšlíš?" vyrušil její myšlenky Alex.
Když Lenka otevřela nevěřila svým očím - uviděla svého kamaráda kterého poznala těsně před smrtí její matky.Byl to Alex.Hodný, učlechtilý,odvážný mladík.Alex oznámil Lence ,, Ahoj Lenko rád tě zase vidím!" Ani nedořekl to co ji chtěl říct ale Lenka ho v mluvení předběhla ,, Ahoj Alexi kde se tady bereš ??" Alex bez přemýšlení odpověděl ,,Moji rodiče zmizeli a už nikoho nemám, chci se zeptat no eh.." řekl nedůzklivě ,,jestli u tebe nemohl dočasně bydlet" Řekl nervózně. ,,No eh no jistě a jak se to stalo ??" řekla překvapeně Lenka. ,,Zabili mi rodiče smrtijedi" Odpověděl a přitom se málem rozbrečel.